Bez krizí by nešlo jít dopředu, říkají tvůrci Brutálního vedra

„Byl bych nerad, kdyby náš film působil jako pláč nad ztraceným světem,” říká režisér Brutálního vedra Albert Hospodářský. Film, který natočil s bratrem Vincentem, hledá naději ve světě zahlceném úzkostmi. 

Zápletka celovečerního hraného debutu Alberta Hospodářského je jednoduchá: Na planetu Zemi míří úlomek slunce a v Česku je takové vedro, že se nedá nic dělat. Cesta mladého Vincenta za kamarády na chatu se brzy mění v labyrint bizarních setkání s lidmi, kteří tváří v tvář ztíženým podmínkám podléhají vlastním pudům.

„Jsme členy společnosti, která je kompletně postavená na růstu, individualismu a ctižádosti. Ale v momentě, kdy se člověk bojí, že svět skončí, svou ctižádost zredukuje na úplnou podstatu. Chce pít, jíst, reprodukovat se. Chce se maximálně saturovat, než zmizí,” myslí si režisér Brutálního vedra. 

Jedním hlasem ale dodává, že jeho snímek není apokalyptickou vizí, ale spíš studií krize. Ať už té, které může lidstvo zažívat na planetární úrovni, nebo té, kterou žije člověk na hraně mezi dětstvím a dospělostí. „Bez krizí by nebylo vůbec nic. Je to zásadní zdroj vývoje nebo růstu,” říká Hospodářský.

Jaké krize zažívají dnešní dvacátníci? „Máme tolik možností, tolik kariérních cest, států, kultur, informací. Člověk je konstantně zahlcený, až najednou věci ztrácí smysl a ta cesta je zamlžená. Nevíš, kudy máš jít. Zůstaneš zaseklý na jednom místě,” myslí si režisérův bratr Vincent. 

Jaké je točit film s vlastním bratrem? A v čem nacházejí Albert a Vincent Hospodářští tváří v tvář krizi radost? Nejen o tom mluvíme v následujícím rozhovoru.

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde. 
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.