Loading...
Loading...

„Mám velkou radost, když mi píšou lidi, že díky Tělům přemýšlejí o svých mámách, nebo naopak o svých dcerách, o jiné generaci,“ říká spisovatelka Klára Vlasáková. Její nový román vypráví příběh šedesátileté Marie, která se po letech sloužení druhým rozhodne myslet i na sebe, a její dcery Rózy.
V rozhovoru mluví autorka o tom, jak by se daly napravit mezigenerační spory, i o tom, že konec a začátek života jsme odsunuli ze zorného pole. Spisovatelka nominovaná na Cenu Jiřího Ortena také vysvětluje, že nálepkování může být užitečné: když ho člověk nepoužije jako nadávku druhým, ale vztáhne ho sám na sebe.
Rozhovory Jonáše Zbořila
No transcript available for this episode.
Kulturák