Vědci z brněnského CEITECu odhalili, jak bakterie ve sprchách nebo třeba v nemocnicích přežívají, což by mohlo pomoci ke vzniku nové účinné dezinfekce

Vrteg dvěte 20. ledná i dneze začíná věda plus, co nás dne za zaujalo a očom uslišitem.

Větci z breněnského cíteku odhalely, jak ve sprchách nebo třeba v nemocnických přežívejí mikobakteri,

pomůže to k vývojí nové učiné dezimpěkce.

Zepáme se, jaké jsou nejčostiší míti o výživě děký a co stím v prvenci dětské obezity.

A čiští větci se podíleli na oběvu nové genetické příčiny o nemocnění sítníce a i to budé naše tema.

Dobrý poslech přejere na takropáčkova.

Čiští větci odhalely slabiny mimořádně o dolných bakterijí, zaměřili se na ty ze sprch nebo nemocnický.

Pravě ta hle je na první pohlet nehostěná prostředí, na bízí idealní ukryt tak zvaníme mikobakterijím.

Mechanizmu s jejich přežití teď popsali eksperyti z masarikové a karlové university.

V budoucnu to může pomoci, třeba přivývojí dezimpěkci.

Bakterije bez sprchá moho bít kolonizovaný mikroorganizmi, které člověku nemusí udělat do cvladovře.

Díchání horké páry může by přijeme v savně, ale kontaminovaná pára obsahuící bakterije pak může vest nebo som.

Zajíme na vydí, který mají slobší immunitní systém.

Projce vět si zaměřili na tak zvané mikobakterijé vysvětlu je martěn černý centracitek masarikové univerzity.

Tytom mikroorganizmi dokážou přežívat i v mimořádně nehostěných podmýnkách a porozumětejich odolnosti je kličem k tomu, jakým čelit.

Doplně je luka žídek.

Bakterije se vyskytují všude kolem, a stív prostředí, které nám připada těžkék přežítí.

A my jsme skoumali regulátory, které to bakterím umožnují.

Mět cům se podažilo popsať mechanizmů, s díky němůž se bakterije duka, že přispůsobý téměř, jakému kolem prostředí.

Aby ho odhalele je museli sa na něj podívat až na atomární úrovní pomocí magnetické rezonance.

To mi ukazuje pa velká nežávek z centracitek.

Diverovaná dobát, které se drží kriokapaliny, úplně uvníč, že je prostor, kde máme kapalné helium.

Tož dostavíme teploty 4,2 kelviná, což je kausíček na tát absolutní nulou.

Li paráto jako bvalce, takové malé cesterny.

Naše přístroje jsou jako magnetická rezonance, která se používá v nemocnicí.

Rozgijel je, že ten tunnel, do kterého pacient musí vlast, je užší, má jedno masy 5 cm.

Aby bylo možné bakterie detalně studovat musí, aby v prostředí, kterém vyhovuje.

Kto muslouží kutyvační místnost, kterou mi ukazuje martienčerný.

Je to velmi důmyselné zařízení.

Vyparáto jako velikanská trouba.

Máme jednotku, která řídí teplotu, to medium, vykteré ty bakterí roztu, 13 p.

Ty bakterie, kým pálem jsou pěkně načech rávaným.

Takže to je vlasti takový bakterialní velnes.

Dál se tím tak říc.

Minimálně co se týče toho, jak nám krásně rozstousi, myslímme, že se jim to hliní.

Vřipozorování příšli větci na to, že bakterie má specivický regulátor, který dokáže samový pínat a zapínat.

Níky tomu se může vyrovnáce změnamy teplot.

Dokáže tak odolat chladu i horku říkáčerný.

Ty mi po bakterie, tohoto se znamu vybí načůmůžou, by už vát všepcou schotnik obývat,

vše možná prostředí.

Jakoji jsou lekarské přístroje, případně prostředí, které má být čisté opět,

můžou to by dvírobní provozí potravinářství a nebo nemocníční prostředí, kde samozřejmě nic takového nechceme.

Jak měle ale vyskoníci udaleli, jak tento vypídať o vládá, otevýrá se možnosti, odolnost cíleně potlačit a tím i oslabit.

Pokud se ukáže, že tento vyskům má potenciál nějaké aplikací tak popravdu, z takových to zištění máme,

potom na příklad nova antybiotika, nové lečiva, protože jsme čas chopný blokovat už konkrétní drahé.

Věci jsou zetím stále ve fázi základního vyskůmu, dobuduť na by ale ich práce mola vest k vývoji nových antybiotik,

vřípadněk učiníší desinfekci, která by problématické bakterie,

no vytlačila z nemocníc i sprich. Marie Gensel český rozlas.

V reprota, že jsme tedy slišili o tak zvaných mikobakterích, ide o mikroorganizmi,

se kterými se můžeme se tkát na příklad vesprchách nebo v nemocnících, a které dokážou přežívat itam,

kde bychom to nečekali. Cvěto vlastně za organizmi, kdy mohou být pro člověka skutečně nebezpečné,

o tom si více řekneme z mikrobióloškou a spolu autorkou vyskůmu, sprírodo vědecké fakluty,

univerzitě karlovém, já mělou hňelícovou. Vítíte, dobrý den?

Dobrý den. Co tedy jsou vlastně mikobakterie a kde se s nimi běžně můžeme se tkát v každodením životě?

Mikobakterie jsou skupyram bakterí, mýž vnáme asi 200 důhu a většiná velká čazních je neškodná.

Ale patřísem, boho, že odřeba je mikobakterom tuberklozi, což je bakterí spůsobují tí tuberklozu,

nebo mikobakterie spůsobují tí letru.

Aksempatří skupyram bakterí, které moho být příležitostnými patogeny,

to znamená, že byšte vdraví tak vám něc moc neudělají, ale byšte nějakostladení,

tak prvát moho být nabespečné.

Aksempatří mikobakterie, které jsou vprostřejmoc, oni k nevímá přitokláda se, že jsou neškodné.

Sotkáme se s nimi, kde?

Oni dokážit přižít v se, jsou hodně návázány na budu, dokážit přižít v budovodním potrubí,

byli nálezeny právě, větřeba všich sprchových hlavy tíž.

Níde to je jedna znej více vlastou pení skupym bakterí.

Hodně jsou vřině, dělajím dobře.

Bohká, vřiná, musl byte sprachu, jsou prště v běžně vprostřejmí,

a my jsou s nimi potkáme pořád.

Jak tože zrovna v takhle zpecifickém prostředí sprch, nebo nemoc nějt se dokážou přežívat?

V té spresiás, proně je zvláštní, že opřeba kterým oni kterým pravý vydrží věší teploket.

Je to trochu něco jako legionala.

A my jsme travy skoumali, jak jsou schopné se tím vysímte potám při spůsobyk.

Proto jsou pranastu je spresi zajímavé.

Co se týká nemotněc?

Tak měko bakterě mají takovou zvlášní bunečnou stěnou,

což vět které udělují o toko, oni ho prostřiní.

Oni mají jednou vrstu naví, představte si tak, kdyby byli pokrytevovském.

A tam zabranuje tomu, aby tam dostával nějaké čistí celatky.

A byli k vydovali, kteří nečeba těsně fěkšinčí dla.

Takže myko bakterě jsou skupná bakterí, která pravý dobře,

je schopná přižitěch nemořití, protože jsou nangví celodolné než ostatní bakterě.

Kdy moho ubyt tyhle bakterě nebezpečné a pro kogo především?

Ty netoberko, neko bakterě, což jsou přílažitostní patogeně,

pro většinu zdravých vrídí jsou neškodné.

Oni způsobují, moho způsobovat, infekce plec.

Tehle kdy máte nějak oslabané příce,

třeba máte cestyckou fibrouřů nebo nějaké jiné příční,

tak z tým infekcíná si onější.

Často je vydíme třeba u starších pacientů, mohu to byl lidé

s porucháme immunitního systému, nebo lidé,

který mají utlumeny immunitní systém,

čo po nějakých transplantací, po nějaké složité ležbě.

Takže vždycky vždystu musíte byt oslabaný.

Čím jsou ty infekce těmi tchle,

bakterijeme pravě jiná než obježné nemoci. Čím se liší.

Často je mikobak, který je spůsobuje infekce podobné.

Tu berkuloze nešu tějaká pochrony,

reutopřící o nemocním takšel podobně.

Často je mikobak, který je spůsobuje kožný infekce,

ale tých je mnohaní.

Často je spůsobovat záňa ty mizník uzlenta,

čo u malých děkí, ale tohle těch případuje malo.

Je strášně obježná to lečit.

Tehle je čba je většinou kombinací antybiotyk,

není to jako...

Já, no i když máte anglínu vedne, kteře jen, kteře jen, kteře jen, kteře jen,

a nubré.

Takže ta lečba takhám městíce, může se protohnout až na roky.

A to je pravě spůsobno tím, že oni jsou tak ekstremně odlouné,

a ty mikobak, který je poště složité se toho zbavit.

Vyste spolu autorkou toho výskumu, kamtery může vest, jak může pomoci

proti v tomhle tím mikobak, který jim se lepebranit.

To je jedna, jedna z utázy, kterou my se zabíváme je pravě,

jak oni jsou schopné přežít v tom prostředí.

Tady konkrédně ten hlavískům si jistil,

že mají malo bilkovinou, která jim umožné přežít ve vyšít pplokách.

A růstce vyšít pplota.

Takže oni se můho udršet v těch v sechových hlavicí, a může cetám.

Kdybychom to v bilkovinou byli schopný typnout, tak oni v té tepla je vodě,

tak prostě nebudou tam schopný přežívat a růst.

A obecně se snažíme zjíštět, tohle v něco jim pomáha,

jak v tomhle prostředí.

Tak i zároveň, jak tými kobak, který se brání antybiotykům,

a tými kobak, které se nevysím v tom, jak jsou přitlivá na různa antybiotyká

a je docela občížné často totovať bóz.

A můží za ty jednot nevek mene o těch vatěntu testovat.

A nás vlastně zajímá, jak tými kobak, který se těm antybiotykům brání,

a co způsobuje, že jsou tako udolné nejenom bratuleť bó,

ale i proto příští prostřední.

Jako moc k ráza vysvětlení, o mykobak, který ich jsme mluveli

s mikrobiološkou Jarmilou hnělícovou sprído do věreské fakultí universitě Karlovy.

A slišenou.

Na slišenou.

Poslouháte v jedu plus.

Půl hodinu o výsku mech, vynálezech, a objevech, které mění lidem život.

Najdeteji také na vebu plus těčka rozlastce zet,

v aplikaci můj rozlast, a v dalších podkástových aplikacích.

Děti, a dospívající si dnes vyzvedli ve škola, kli světšení,

spousta rodičou budemíte tendence se ratolistí něčím odmědět,

a co může by takovým nejednoduším dárkem, na příklad pítlík bombonu

nebo hina oblibená slatkost.

Gdyby je děti, nejedli pořád, něc vážného by se nestalo,

ale větci i media zaznamenávají varovné spravy,

o narustajícím počtů obecních děti.

Jakou roli hraje v dětské obezitě právě výživá,

a jaké mi ty na opak panují ozdravé dětské stravě,

na to se teď za měříme slevnou můžikovou z lekarské fakulti

masarykový universitiv břině. Dobrý den.

Dobrý den, krásná odplnedné.

Sou slatkosti nebo prostě něco na zůp, co by odměná a priory špatně?

No, já myslím, že úplně špatně to není,

ale vždycky budé zále, že učitě na množství

a na fregvenci, jak často ty slatkosti, to dítě dostáva.

Samotřeně nemělo by od malička úplně o toho nej útlejšího věku,

být zvíklé, že zákaždé, že místo každé pochvali nějaká slatkost,

ale občas slatkost ve výžvědětí je úplně normální,

a něc proti ní nemáme.

Já bych můžná eště se vrátila k těm udájům,

distemlovala o narustající dětské obezitě.

Protože mí máme v podstatě vespulupráci

lehkarská fakulta Mendlova Universitá Stádní Zdravotní Ustá vespulupráci

spediatry, tak máme vlastně nová datá,

která ukazuje, že ten trend velkého narustu obezity,

který jsme zaznamenáli v roce 21 se zastavil,

a přiblížili jsme se těm hodnotám dětské obezity,

který jsme měli v roce 2016.

Takže to znamená předkovidem.

Bylo ten narust, který jsou vyplývá jednoznáčně,

že bylo způsobení kovidovou dobou.

No, vypadá to tak jo, že děti byli zavřené doma,

strava byla odlišná měli nedostatek pohybu,

a ty udáje, že podstatě se zase dostáva menatačí

sela, která byli předkovidem,

jsou nejentřeba z české země, ale výmětřeba izeslovinska,

ale pozor nejsme úplně na těch hodnotách

z 2016. Je tam lehký nárucejme na v té kategorí obezitá.

Ne, až tak třeba v té kategorí na dváha,

ale v té kategorí obezitá to znamená,

kdy jsme měli v roce 2016.

10% děti z obezitou takéch máme 3-12% děti z obezitou.

Kdy jsme začali tě myslatkostmi,

a vůbec výřivou tak jako uroly hraje v tom.

Spravná výřivan, a co to je vlastně spravná výřivan,

aby se dítě ne dostalo tady do těch kolonek obezní nebo is na dváhu.

Spravná výřivá je samozřině důležitá,

ona už je důležitá i výřivá má minky, když čeká dětiátko.

Ale třindál více se díváme na to,

že ta výřivá v tom není jako úplně sama,

že vlastně bechvíli, kdy jsou děti obezní.

Tak těch problémů, nebo těch aspektů je tam mnohem více,

a jedním s těch aspektů je třeba pohyp.

Dálším aspektem je psychický stav.

Díte dálším aspektem je nedostatek spánku,

který je taky vlastně větcím a pován,

že se velmi snížel udětí já ředití spíne dostatečně.

No a dálším aspektem tedy taky usovysi i z tím psychickým zdravím

jsou třeba sociální v stáhy a vůbec jaký tě komunikujes okolím.

Takže ta výřivá v tom vlastně není úplně tak sama.

Pročě, dětská obezitá horoší pokutě,

který než třeba obezitá v důspěleho?

Protože na ty problém, které sebo obezitá zdravotní problém,

které obezitá přináší, tak přichází jako o mnoho dríf,

a tero sklerozacef je běžná, je to proces stávnoký,

ale když děti i těma usazeněný vysoký hledinu cholesterol,

vysoký krevní tlak užnom dětském věku.

Tak samozřině tam už nejsov moc jako výsledku vratné procesy,

takže na všechny tady ty závažné unémocní se zakládá mnohem drívé.

Ady se zastřeba ještě podíváme na pohybový aparat,

tak vechvěli, kdy to dítě je obezní o toho utleho věku,

tak jsou jinak zatěžováné kloubí, jinak je pak postavení těch kloubů,

na příklad můvíme ochlezením kloubů, kolením kloubů,

a tu dítě může mít už ve velmi mladém věku velké bolestí,

protože podstatě ty končitiny naroslí v těch spravných úhlech, jak měli na růst,

takže pro to je obezitá dětská jako velmi závažná.

Důspilosti se třeba nějaké tokelo na výzřeší různímy,

dí je tam znamy, různete, trendy, keto a bilkovinová a nískosa,

charidová a tak, co je udětí nebo, jaké mity,

třeba jsou právěstou výživou dětí a dětskou spravou,

stravol, která by vedla ke spravním hodnotám na válze smpojené.

No, mítuje celá řada, je zajímavé, jak některé mity se držit dlouháleta

a vyu si říkáte, pane bože to to účnát všichni vědí

a pak jsou mity, které přídov, nově a zase třeba odejdov.

Je zajímavé, že i Evropský úřád probespečnost potravín

pro rok 2025 stanovil 10 mítů, proti kterým je potřeba bojovat.

Tak jim nenujte, a spou některý?

Tak, některý, co stanovol Evropský úřád je,

že zacharydy spůsobují příbíráni, že oleje ze semen spůsobují na růstchronických

o nemocniení, že koko soví oleje zdrava, volba nískotučné nebo potraviny

bez tuků jsou vždycky zdravější, že by se lidé měli vyvarovat

konzumacívajc, protože mají vysoký obsaholesterou a tak dalé.

To jsou tedy mity, pokud nás níkdo zatnou a štete, aby si nemyslo,

že to tak le má být. To je prostě všetko co je niejak

veverinosti rozšířené, ale není nezakláda se to napravdivých datych.

Přesně tak. Oni některé studě je ukázují, že třeba míti se šíry

a šestkrá trichlejí neští pravdivej informace tím, že budí

třeba nějakou senzaci. Ten bojstě mít je tedy běch nad louhou

tráti, my si často říkáme, to už přecení kdo nemůže si mysled

že koko soví tuk je zdraví prospěšný, když je chni výsku my ukázují,

že má 92% násícených masníky salím, který zvyšují

takhle dínu holesterolu, toho negatívního holesterolu

a znovu se s tím se tkáte a se tkáte, takže je to,

je to, jak on nerozumíme, to mu proč se to tak jako být držítí míti.

Tak jako se míti, šíří velmi rychlé tak iná ščá,

z protento rozhovor útekl úplně závratnou rychlosti, musíme se rozloučit

děku u moc krát, a zpoň tady za tyhle ty informace to byla lého,

námu říko vázle, karske fakulti má se rekový uné veverzity

z breně, náslišenou.

Pokračujeme ve vědě plus dal, velci předkové dnešních klokanů

z druhu horse možná pohybovali obratnějí než se předpokládalo.

I když některí z nich vážili až 250 kilo,

nová studie ukazuje, že zvládli přinýmenčím krátké skoky.

Dokázali tak lepe uniknut predá to rům, jako byl vač na týlef.

Zolok, měloš anděra, to o světlil nás lidovně.

A si to proň je byla docel dobrá výhodá,

protože, jak se zmínělám ty vač na té vy,

to byli docel a takové oblu dělet poměrně pomalu se pohybojící,

čili skok na víc znamenála bez pohyby nestáce jeho korzystí.

Tak každý skok se hodí, to vy barbora pytrová,

protože jezdí na koně, že...

No, je to tak.

Čím vás o tohle temá, na ten čvánek,

jakočem ste přemíšlá v té souvislosti.

Przemíšl jsem o tom, když se koně učí,

tak vlastně oni prochází takovou skouško,

říká se tomu základní víc.

Svej k myslím toho koně.

Děda část toho víc věko je skok ve volnosti.

Je tam porota, která se dí,

a vlastně teď oni hodnotí próžnost

a celkové techniku toho skoku.

A vlastně já jsem si to přirovnala těm klokanů,

protože můžete klokaní jsou takový veliký.

A vlastně jsem si spomělá na to,

že u toho koně to je podobný,

že může být velký kún,

a mít velkou silu,

ale může být malý kún,

nebo menčí klokan,

ale které je hodně mrštnej.

Takže potom posatětý velikosti nezáleží,

takže můteče, jako malý,

tak velký klokan před tím vám.

Uváhy o poskocích klokanů

z pohledu Karoliny Brandlové.

No, když jsem to popové předčetla,

jak mě na tom nejvíc za ujalo,

vlastně, že existuje pravenia kytu umezení

pročby vlastně větší zvíře,

nemohlo jako být schopný skákat.

Tak jsem, jako přemejšlala,

vlastně, jak to je daný,

to v biomechanikou,

že to teraz je jako spojený

s nějakou pevností,

těch kostí,

schopností, těch svalu,

a že to vlastně skutečně má nějaký

vyzický omezení musím sřící.

Mě to do tý doby vlastně vůbec ne napadlo.

A vlastně přemejšlásem

jesli teráty úplně velký zvířata,

jako jesli třeba,

kteráno sa urusímoch poskocit,

že o když má taky ty velký zadní nohy

a malý přední.

A ště mě to potom dovedlo právě

k tomu, jak vlastně vlastně

větší, jak se rekonstrujou

ty zvířata z těch kostí,

jak se vlastně tehnologie

promítají do tohabě jsme zestěli,

jak ty zvířata jako vypadali

a fungovali, že to je vlastně

upevlastně vlastně vlastně větší.

A na to konto tedy proběla

u nás doma obrovská debata

protože jsme byli nedávno

si jednou cerov ve fosilerem

v teksasu, a viděj jsme tam byli nosavří stopy.

A ona se rozně rozčelovala

jako jak s těch stopy,

kdukážou poznat, kdo tam byl,

a co tam dělal.

Takže u nás doma debata

prostě, jak se rekonstruje,

ty renosavrůz,

a jesli náhodu,

není možné, že vyskutičnosti měl perří

a vypadali jako sova.

Ale jesli skákal to tam jako

zatím nikdo nedokázal vymyslet,

ale pravdě podobně by mu to terataváha

neumužňovala,

podle toho, že

i ten těžpěj klokán to měl složití.

To by jesli počešio,

že nějaké druhý dinosauro

také choděli počechach nešných,

že se našli stopy,

na příklad vym,

že jsem vychoročeška,

tak vym, že i pravy ve vychodních

czechá se našli stopy,

nějaké dinosauroří.

Ale nie myslím,

že asi ten pohyp klokánu

by byl do zvlky rozdějo to,

co je vaš obor nebo doménav

se zabýváte tuším rámně afryckými

druhý zvýřat,

tak třeba antyropitom aj odus naší.

To jeho, ale myslím si,

že tady pravěto skákániu,

o kterým se bavíme,

je také specyfický proti zvýřata,

že to jako ten konstantní

rokonce tomřikaj Hoping.

Takže, abych řekla,

že tu můžeme klidně přeložit pravěko

Hobsání,

že jak tomu tě zvýřat

to používaj jednom ty zadní nohy.

Takže, díš se podívám

do Afryky tak tam

asi našim nejoblíbenějšim klokanem

v uvozovkách,

kterým Hopsavým bybyl noháč Afrytsky,

což je takvý malý hlodavec,

nebo vlastně docá velký hlodavec

může vážit až vápulkela.

A tě se tady pohybou

takově má tě makonstentní maskokámá,

my je mřikáme v děcky vnoci

Jumping Ice,

protože oni jsou noční

a většinou z nich není vidět nic inýho našty vočička.

Tohle a mnohem více

uslíšíte v laboratorřej Martíny Máškové

v prémě,

že tu to sobotu

50. hodině u nás na plosu.

A teď ještě jedno závěrečné

teme v něšní vědě plos

na vzácném očním o nemocnění se podílejí

i dosud přechližené částě

naši dědíčné informace.

Zestilo to mezi národní tým věců,

který skůmvali nemoc

retiny tý spigmentoza.

Výskum vyšel v prestežním odborném

časopi se nejčerženetics.

S nami je teď vyspojení

jeden z autorů,

výskumník z ustavu molecularní

regegetyky akrémi je vět,

da vydstanie k,

výtejte dobrý den?

Dobrý den.

Jak se tane moc o které mluvíme projevuje?

Projevují se tím,

že odomíra, očni síknice,

to znovná odomíra

i fotoreceptory

a pacien povstupně strénací

perichelní vydějní

je všerošlepí

a v technologie přibřiparech

může přijíto zrakupeně.

Můžete popsat,

trebá, na kym přirovnání

prostě pro like

žeho se ten váš nový objev tíkal?

Myslímá, to bylo velký tým,

sposta genetiků z celé Evropy,

a ten to tým odhalel tak neštěl bych začel inak.

Mutat se, kto je to dědňa, ono se měra ten spigmentoze

a mutat se kterého spůsobují se dosud

kdyčky oběvolvali v gene, které kodují bilkoveny.

Dělí všechno naším těle.

Teďka ten velký výrečky tým říštěl,

že im mutat se v gene, které nekodují bilkoveny

kodují tak zvané malé nejkodujíci RNA,

taký mutat se v těchto nejkodujícich RNA,

moho spůsobují právě to to o nemocním.

Jako na to, že s těli tak oslovali nás,

protože mělajím na těch maličné kodujícich RNA

už dlouho poslední 20 lat pracujeme

a my jsme pro ně otestlovali,

jakým spůsobem ty mutat se mění v funkci,

těchto malič RNA.

A myslíte si, že s tím hodím novím objevém

ta představa o té to neboci spíš vyjasnuje,

nebo na opak za drháva, zašmu drháva.

Mě to bohda nevím je to strášná záhada,

protože to to nemočku sobují mutat se,

tak zvaných sestřevých faktorěch,

to je strášný složité,

ale jsou velké malekuátní už kitées tříhají naši RNA.

Potřebo je to všech nege nepotřebuł

s tříhat našich býnkách.

A je proto záhada proč mutat se v těchto obecních

bilkovenách a faktorěch

spousobují právě tak specifixivéno typo

zasavujeno v otorece,

vstudjeme to umějás plusteralších obrotočích

v celém světě,

a pořád se to nevít mě to velká záhada.

Atparleta, ten nový naš oběv,

nekvensoj se podílovy,

k tomu je tam přispíva,

protože ty malé RNA jsou také součástích

těch velkých malekuátní už kterže

je opravdu jasné, že ty velké malekuátní užky

nějakým spůsobem jsou chyběně nastaveny

a ty fotoreci,

které jsou na toci tlivé,

ale proč to pořád nevíme.

V rikoste, že se to skouma

tady, k tomu hle vyskomu přizvalo nebo oslovélo.

Tak ten vyskom zahely,

genetyci ve švícalsku,

a v dalgý,

a jsou to primárně lenkáři,

a genetyci, který ty pacienty vyštětřují

a ty motace hledejí,

a z pojvěstím o nemocním,

my jsme labá to,

protože se zabíval za aklední vyskumem

na pravy na tom,

na těch velkých malekuátních nůžkách,

jak se skládají.

A protože to o názvěděli,

už máme nějakou repudocife v Europie,

tak nás oslové labychom broně,

udělali ty funkční testy,

které jsme udělali,

které díky tomu jsme se pakoubívali

v té publikáci v tom něče děnetek.

Jaký podíl vlastně má českávě

da pravy vyskomu genetycké nemocný sítníce?

No, ja myslím,

že povědně dobrý.

My tady máme centraní,

pásojíště,

veště veště na pakutně nemocním si,

doktor kapetrališkowa,

která se také podílovo na teatou publikaci,

tyto pacienti shranívě,

a my spolímáme ten projekt,

zrmano začínáme,

když se snažíme,

některé v tomutací charakterizovat

a eventovaně najít

i můžnou cestuk lečbě.

Rika, David Staněk

s ustavu molecularní genetyky

a Kedemě je vět,

děkou moc krátzeru,

zavor na slišenou.

Na stránou.

To jelý k závěre,

dnešní vědy plus,

všechny informace,

najdete na naši stránce

plus tečka rozlastcezet,

ormicrofonoselou Čirena

takropáčkova.